O nás
   
Novinky
 
Naši pejsci
 
Štěňátka
 
Odchovy
 
Výstavy
 
Galerie
 
Odkazy
 
Kontakty

   

O nás

      Již jako malá holka jsem měla slabost pro všechna zvířátka. Když jsem si ve svých devíti letech konečně vyprosila pejska, nastala otázka, jaké plemeno. Vždycky jsem tíhla spíš k větším plemenům, ale bydleli jsme v bytě, a tak velký pes nepřipadal v úvahu.

      Rodiče se rozhodli pro koupi pudlíka, jelikož nelíná a má přátelskou povahu. A tak jsme si domů přinesli Ketynku. Ketynka byla trpasličí pudlička stříbrné barvy a ihned nám přirostla k srdci. Strávili jsme s ní krásných třináct let, a když nám pak umřela, bylo nám moc smutno. Po několika týdnech smutku jsme si uvědomili, že nás ze ztráty milovaného mazlíčka vyléčí jen další chlupatá tlamička. Tentokrát jsme se nad plemenem nemuseli radit a pořídili jsme si další stříbrnou pudličku, tentokrát středního vzrůstu. Fenečce jsme dali jméno Lilli.

     Lillinka zprvu neměla být výstavní, k výstavám mě přesvědčila až má chovatelka. Hned první výstava byla pro nás úspěšná, a tak jsme ve výstavách i nadále pokračovali. Za velké pomoci mé chovatelky, chovatelky Lillinčiného tatínka a dalších přátel z pudlího světa, se nakonec Lilli stala junior šampiónem ČR, Maďarským šampiónem, Slovenským šampiónem, Českým šampiónem a interšampiónem.

     Nakonec jsme se dočkali i vysněného domečku, a k Lillince jsme si pořídili ještě jednoho pejska, Kuvasze. Plemeno Kuvasz, mi bylo až donedávna zcela neznámo. O tomto plemeni jsem se dozvěděla, při hledání vhodného hlídacího psa k našemu domečku. Jelikož už jsme doma měli Lillinku, hledala jsem vhodnou kombinaci hlídače a kamaráda, a do oka mi padl právě Kuvasz. Nastal však menší problém s tím, že v České Republice je toto plemeno nemožné koupit, a tak jsem se po menším hledání na internetu obrátila na paní Karin Mikolášovou, která je poradkyní chovu pro Kuvasze v ČR. Paní Karin byla velmi vstřícná a pomohla mi najít chovatelskou stanici v Maďarsku, kde byla k odběru štěňátka.

      Chovatelská stanice byla nedaleko Budapešti, a tak jsme se vydali pro naše nové miminko. Štěňátko jsme pojmenovali podle jedné Maďarské obce Bak. První den v novém domově se Bak hned zadaptoval a choval se k nám všem velice kamarádsky. Na tříměsíční štěně byl velice vyspělý a klidný, neměl potřebu ničit věci, nebo devastovat zahradu.

     Jak už jsem zmiňovala, máme doma ještě jednoho pejska, fenečku pudlíka Lillinku. Největší prioritou pro nás bylo, aby se pejsci kamarádili a nežárlili na sebe. Bak svojí starší sestřičku rád všude doprovázel a zkoumal s ní nový svět. Lillinka ho učila všem lumpárnám, ale také se ho nebála kdykoliv napomenout a upozornit ho, kde sahají její hranice tolerantnosti.
     Již od začátku jsme Baka učili opatrnosti k ostatním malým pejskům, přece jenom váhová kategorie naší pudličky a Kuvasze bude v dospělosti dosti odlišná. Nikdy jsem nechtěla, aby byl Bak jeden z těch zahradních pejsků, který si myslí, že za plotem mu končí svět, a tak jsme začali chodit na procházky spolu s našimi kamarády a jejich pejsky. Venčíme každou neděli a ve skupince máme asi třináct psů všech možných plemen od nejmenší čivavy po největšího vlkodava. Pejsci si spolu velice rozumí a dostatečně si spolu během procházky vyhrají.

     Již ve čtvrtém měsíci věku jsem s Bakem začala pravidelně navštěvovat skupinový výcvik. Výcvik Kuvasze potřebuje důslednost a vytrvalost. Je to velice inteligentní plemeno, ale poněkud tvrdohlavé a rád zkouší naší trpělivost. Vždy mu musím rázně ukázat kdo je tady pánem a při každém povelu musím být důsledná. Rychle ztrácí pozornost a vždy si vymyslí něco důležitějšího na práci než zrovna poslušnost. S pejsky chodím každé ráno na pravidelnou procházku.  Většinou Baka venčím na stopovacím vodítku, takže je vlastně na volno, a když se mu nechce poslechnout, tak mám ještě dalších čtyřicet metrů na to, abych mu přišlápla lano a upozornila ho, že jeho svoboda má hranice. Nyní Bak prochází pubertou, takže je to s jeho poslušností někdy komplikované. Cvičitelé mě však uklidňují, že puberta přejde a Bak se opět vrátí k poslušnosti a všemu, čemu se za dobu výcviku naučil.

    Bak měl nedávno osm měsíců a váží přes padesát kilo, jelikož jsem ještě žádného dospělého Kuvasze neviděla, netuším jak moc ještě poroste, anebo zda-li už bude pouze mohutnět. Podle popisu, který jsem našla na internetu by měl dorůst něco přes 70cm v kohoutku a měl by vážit přes 60kg. Když jsme si Baka dovezli domů, měl tři měsíce a 15kg a už tehdy byl větší než můj dospělý střední pudl. Doslova nám rostl před očima a každé ráno jsme měli v boudě jiného psa. Baka krmíme pouze syrovým masem, které doplňujeme zeleninou.  Nejraději má kuřecí čtvrtky, to pak od něho máme chvilku pokoj, lehne si na trávník a užívá si svojí kořist.
     Bak je výborný hlídač. Pravidelně chodí na své obchůzky kolem domu a zjišťuje, jestli je vše v pořádku. Když je unavený, většinou spí u vchodových dveří, kde má výhled na branku, ať má vše pod kontrolou. Někde jsem o Kuvaszích četla, že štěkají pouze, když se něco děje. Pochopila jsem to tak, že když se děje něco závažného, ale Bak štěká pokaždé, když někdo projde kolem domu – hlavně tedy s pejskem. Jde z něj docela respekt, když svým zvučným hlasem zaštěká. Venku je s každým kamarád, ale jakmile je za plotem, stává se z něj ostrý hlídač. Bak si vytvořil úzký kruh přátel, kteří nás často navštěvují. Tyto naše známé vítá a hraje si s nimi. Ostatní návštěvy toleruje, ale nevyhledává jejich přítomnost.

     Jsme moc rádi, že jsme si pořídili právě toto plemeno. Bak se s námi strašně rád mazlí a je nám dobrým společníkem, se kterým se cítíme v bezpečí.  Naší malé Lilli je dobrým kamarádem a ochráncem. Bak se stal právoplatným a milovaným členem naší rodiny.

     Díky našim pejskům je náš život bohatší o spoustu nových kamarádů, kteří mají stejný životní koníček a tím je láska ke zvířátkům všech velikostí, hlavně tedy pejskům. Všem těmto kamarádům bych chtěla velice poděkovat za rady a zkušenosti, které mi za tu dobu co se známe poskytli a samozřejmě i za to, že jsou mi dobrými kamarády nejen ve psím, ale i ve skutečném životě...

   

Copyright © 2013 | Klára Welterová